Fotograf pro GripTv
Spolupracuji s Czech Drift Series, Carbonia Cup, Relax Meeting...
V případě zájmu o focení, reklamu, spolupráci apod... mě kontaktujte na :
Email : luky.jezek@seznam.cz
Fb : www.facebook.com/fotolukaso
Web : www.lukaso.nafoceno.cz

S pozdravem Fotograf Lukaso
197 fotek, 24.6.2018, 44 zobrazení, přidat komentář
45 fotek, 10.12.2017, 604 zobrazení, 1 komentář
Podzemní továrna Richard (přesné nacistické označení je B5-Richard[1]) je soustava tří bývalých hlubinných vápencových lomů (označovaných jako Richard I., Richard II. a Richard III.) u Litoměřic nacházející se pod vrchy Radobýl a Bídnice v Českém středohoří, kterou nacisté za druhé světové války přestavěli na utajenou podzemní továrnu určenou pro zbrojní výrobu. Jedná se o prostorově rozsáhlý komplex podzemních prostor v celkové délce (která je ale odhadována pouze velmi přibližně) 25 až 30 kilometrů. Jedná se o největší podzemní továrnu z dob druhé světové války na českém území

S výstavbou továrny začali nacisté již v polovině roku 1944 a plánované ukončení její stavby bylo stanoveno na srpen 1945. Do práce bylo nasazeno 1200 civilních zaměstnanců včetně lidí tzv. totálně nasazených. Dále zde pracovalo několik tisíc vězňů (asi 4000 denně), a to jak z blízkého koncentračního tábora v Terezíně (asi 4 km jihovýchodně odtud), tak i vězňové z menšího litoměřického koncentračního tábora, pobočky Koncentračního tábora Flossenbürg. O tom, že se jednalo o velmi rozsáhlou a pro Třetí říši důležitou stavbu, svědčí i to, že stavba měla vlastní průmyslový vodovod natažený až z řeky Labe, vlastní plynovou přípojku, dále dvě úzkokolejné dráhy, železniční překladiště na normální rozchod a řadu dalších pomocných provozů a technických zařízení v podzemí i na povrchu. Do práce byla zapojena řada stavebních a důlních strojů a mnoho jiných specializovaných mechanismů. Řízením stavby a celkovým dozorem nad všemi pracovníky byla pověřena ozbrojená nacistická organizace SS. Poslední stavební práce probíhaly ještě dne 4. května 1945.

Již na podzim 1944 začaly podzemní výrobní haly sloužit svému účelu, začaly se zde vyrábět součásti spalovacích motorů pro tanky a stíhače tanků. Koncem války sem byla přesunuta i část výroby elektronek, v komplexu Richard II. měla být zahájena výroba materiálu pro další elektrotechnickou výrobu. Nacisté dále plánovali do komplexu Richard III. přesunout část výroby paliva pro nejmodernější proudové stíhačky Messerschmitt Me 262. O výrobě paliva pro rakety se dlouho spekulovalo a tato teorie nebyla nikdy plně potvrzena, nicméně elektronky měly téměř jistě sloužit především pro hromadnou výrobu naváděcích a radiolokačních systémů, které se užívají především v letectví.

Dne 5. května 1945 byli vězňové místního koncentračního tábora propuštěni na svobodu (byl to prý jediný koncentrační tábor, který nebyl osvobozen, ale byl údajně dobrovolně rozpuštěn samotnými nacisty), nicméně i zde vládl velký chaos, zmatek i nervozita způsobená blížícím se koncem války. Dne 7. května 1945 se nacisté pokusili na poslední chvíli celý komplex Richard vyhodit do povětří, a to pomocí prý až 4 kilometry dlouhého elektrického vedení, které snad sahalo až někam k Terezínské křižovatce. Dodnes nebylo zcela věrohodně vysvětleno proč výbuch vůbec nenastal. Elektrické vedení snad na poslední chvíli přesekl jeden z polských dělníků. Litoměřice včetně stavby a továrny Richard byly osvobozeny Rudou armádou dne 7. května 1945. O poválečném hledání továrny Richard byla napsána dokonce celá kniha, jejíž autorkou byla tehdejší zpravodajská důstojnice Rudé armády Marie Alexandrovna Fortusová. Její líčení hledání továrny Richard není mnohými badateli považováno za zcela věrohodné. Snad nejpozoruhodnější stať v knize tvoří popis vnitřku podzemní továrny.

Po válce sice o podzemní prostory projevilo zájem hned několik místních podniků a institucí, z nichž nejvýznamnější byl Památník Terezín, nicméně k sanaci prostorů a jejich dalšímu využití už nikdy pořádně nedošlo. V současné době je v Richardu II. a v několika málo chodbách Richardu I. umístěno úložiště nízko a středněaktivních odpadů (kupř. zdravotnický materiál), převážná většina ostatních štol v části Richard I. a III. nezvratně chátrá a postupně se hroutí. Z tohoto důvodu není objekt od roku 2002 pro veřejnost nijak přístupný.

Více na : http://opusteno.nafoceno.cz/Podzemni-tovarna-Richard.html
64 fotek, podzim 2016, 182 zobrazení, přidat komentář
Lázně Kyselka leží v krásném lesnatém údolí řeky Ohře na okraji Doupovských hor. Již někdy v 10., 11. století zde působil církevní řád cisterciáků. Historie tohoto místa je tedy velmi stará. O samotných léčivých pramenech, které vyvěrají z úbočí vrchu Bučina, najdeme první písemně dochovanou zmínku v pojednání dr. Václava Payera, pracujícího a bádajícího v nedalekých Karlových Varech. Chemický rozbor této vody udělal jako první dr. Fridrich Halle roku 1724. Vzhledem k velmi pozitivním léčebným účinkům ji doporučil vyvážet do okolí a poskytnout ji k užívání široké veřejnosti. Na základě tohoto doporučení je r. 1792-93 hrabětem Stiebarem z Buttenheimu vystavěna poblíž zřídla výrobna kameninových džbánků. Kysibelská voda tehdy poprvé opouští zřídelní prameny a putuje do okolí k jejím uživatelům. Následně vznikají prodejní pobočky minerální vody v Karlových Varech, Praze a Vídni.

Zlatý věk Kyselky s Mattonim

V 2. polovině 19. století přichází na scénu velmi zdatný obchodník a karlovarský rodák Heinrich Mattoni. Pronajímá si Ottův pramen a buduje zde moderní stáčírnu pramenité minerální vody. Roku 1868 zavádí plnění vody do skleněných láhví, které jsou polepovány tištěnými papírovými etiketami se symbolem červeného lva a vyváženy do celého světa. Od hraběte Černína kupuje roku 1873 celé lázně a dále zde rozvíjí stáčení vody i samotné lázeňství. Nechává vystavět krásné lázeňské objekty s dekorativně vyřezávanými a hrázděnými konstrukcemi. Provozuje se zde hlavně vodoléčba, pitná a pohybová kúra (vybudováno zde bylo na 12 km lázeňských vycházkových tras). Kyselku navštěvují lázeňští hosté Karlových Varů, jako klidové výletní místo s možností přídavné lázeňské léčby. Vzniká tu také vlastní elektrárna i železniční linka Vojkovice n. Ohří - Kyselka pro expedici stáčené minerální vody. Na začátku 20. století se odtud vyváželo na 9 milionů lahví kysibelské vody.

To vše dokázal Heinrich Mattoni vybudovat, aniž by zasahoval do krajinného rázu okolí. Starostlivě o lázně pečoval, "kolik si z tohoto místa vzal, tolik mu také navrátil zpět". Tato pohádka však po Mattoniho smrti (1910) bohužel skončila.

Lázně Kyselka po Mattoniho smrti

Dvě světové války zavinily obecně úpadek lázeňství po celé republice. Po 2. světové válce byly lázně Kyselka zestátněny a využívány výhradně jako dětská léčebna, především pro děti z pánevní oblasti severních Čech. Kyselka po roce 1989 zcela ztrácí funkci lázní a o tři roky později je Fondem národního majetku neúspěšně privatizována. Od této doby vystřídaly lázně Kyselka několik majitelů, z nichž ani jeden neudělal nic pro to, aby toto národní kulturní dědictví mohlo obdivovat ještě mnoho budoucích generací.

Současný stav lázní Kyselka

Lázně Kyselka byly svého času nejmalebnějšími lázněmi střední Evropy. Radost ze života a z darů, které nám Země dává tu byla patrná na každém kroku. Dřív toto místo svítilo. Dnes je zahaleno šedí sobectví, lhostejnosti, neúcty k práci, úsilí a dobrým myšlenkám našich předků.

Smutná pravda

Areál lázní Kyselka je dnes velmi zchátralý. Přestože zde vede značená turistická trasa, je celý oplocený, místy je plot poškozený. Pramen krále Otty I. je sveden od vývěru přes starý kanistr gumovou hadicí do niki ve zdi bývalého lázeňského domu, kde si ho veřejnost i přes zákazové tabulky neváhá načepovat. Jediné, co se snad včas stačilo zachránit, je socha Heinricha Mattoniho, která byla umístěna do lapidária muzea v Karlových Varech. Aspoň se na tu hrůzu, nemusí dívat...

http://www.zachrante-lazne-kyselka.cz/cz/
129 fotek, 6.11.2016, 514 zobrazení, 2 komentáře | krajina
Při první výpravě jsme prošli podzemní štoly :

3.patro východní systém- Kontaminovaná štola, Velká galerie s výhledy na Velkou Ameriku, Golemova slůj, Štola smrti s původním těžním strojem a po cestě zpět výhled do Trestaneckého lomu)

3.patro západní systém - Středověký systém, Hlavní štolu, Malá galerie s výhledy na Malou Ameriku a strojovnou, Hagenovu štolu kde se nachází Hagenův zvon a Podkováckou štolu.

Do dalších částí podzemních chodeb se podíváme na jaře ...

Lomy Amerika - historie těžby
První zmínky o dobývání vápence v Českém krasu pocházejí z roku 1320, kdy český král Jan Lucemburský udělil milové právo k pálení vápna. Hlavní rozmach však přišel až s rozvojem vysokopecního hutnictví. V polovině 19. stol. již byla dopravována železná ruda z dolu v Nučicích k Vojtěšské huti na Kladně po malodráze. V roce 1900 byla železniční vlečka přivedena i do oblasti Mořiny, kde by byly těženy čisté vysokoprocentní koněpruské a slivenecké vápence. Výběrovou těžbou pouze nejčistších vápenců vznikly úzké a hluboké lomy kaňonovitého tvaru. Po těžbě se v lomech dochovaly dlouhé systémy těžebních a průzkumných podzemních chodeb (štol).

Lom Velká Amerika
Dříve nazývaný lom Východ - též přezdívaný jako český Grand Canyon - je nejhezčí a největší ze soustavy lomů Amerika o rozloze cca 750 x 150 metrů a hloubkou 67 až 80 metrů. Na dně lomu nádherné jezero s průzračně čistou vodou o hloubce až 21 metrů. V jezeře byl vysazen rak bahenní.

Lom Malá Amerika
Také nazýván jako lom Rešná, Nákladový lom či Školka, dosahující velikosti cca 150 x 70 metrů. Dno lomu je zatopené a u severní stěny je poloostrůvek. Nad poloostrůvkem je ve stěně tzv. Galerie - okno Hlavní sběrné chodby, která je spojena svislou šachtou podzemní štoly.

Lom Mexiko
Též nazývaný jako Trestanecký lom, Deštivý lom či Schniloušák, dosahující 300 metrů délky, 100 metrů šířky a 80 metrů hloubky. Na dno lomu nikdy nesvítí slunce a je zde několik menších jezírek. V 50. letech 20. století lágr politických vězňů s nelidskými podmínkami

Legenda jménem Hans Hagen
Hans Hagen nebo muž podobného jména byl prý voják wehrmachtu, který se ke konci druhé světové války jaksi zapomněl při ústupu své armády a musel se schovat před přicházejícími spojeneckými vojsky v komplexu štol vápencového dolu v lokalitě zvané Česká Amerika. O život se bojící, od světa odříznutý, bez informací a v cizí zemi ztracený muž se ponořil do temnoty chodeb, vykutaných ve skalním masivu Českého krasu. Štoly spojující kamenolomy se pak staly jeho domovem i vězením.Jak asi bylo člověku skrývajícímu se měsíce a měsíce ve vlhké díře. Co jedl, čím se zahříval, když přišel mráz a na co myslel během dlouhých bezesných nocí. Nebylo pro něj žádné přijatelné budoucnosti, žádné naděje. Ve tmě, chladu a mokru, v nejvzdálenějších koutech podzemí žil voják svůj nedobrovolný poustevnický život. Roky ubíhaly a do Hagenova vědomí se pomalu vkrádala okolní tíseň, samota a ticho. Přestal pro něj existovat čas i okolní svět. Stal se součástí temnoty. Zoufalého vojáka nakonec přemohlo plíživé šílenství a začal nenávidět každého vetřelce přicházejícího ze světa, který mu byl navždy odepřen.

Domov nešťastníka měl být na 3. patře západní části komplexu štol poblíž lomu Malá Amerika. Z chodby Hlavní sběrné štoly, mezi Podkováckou štolou a Štolou růží, odbočuje k severozápadu Hagenova štola. Ta vede až na jakousi zčásti zatopenou křižovatku. Doleva z ní odbočuje šikmo nahoru tzv. Hagenova svážná štola, spojující kdysi 3. patro s 2. Dnes je tato svážná zakončená závalem. Štola vedoucí rovně i odbočka vpravo jsou slepé, ale pro legendu velmi důležité. Ještě důležitější je však na křižovatce nad jezírkem visící staré důlní zařízení – kovový gong, sloužící dříve horníkům ke zvukové signalizaci. Začalo se totiž vyprávět, že kdo gong u Hagenovy štoly rozezněl, ve zdraví se z podzemí nevrátil. Stačilo prý třikrát zazvonit a zavolat Hagena, aby byl váš osud zpečetěn. Právě z chodby rovně navazující na Hagenovu štolu měl na opovážlivce přijít rychlý a smrtící útok šíleného německého vojáka. V krátké štole uhýbající doprava, kde dnes jak varující prsty ční uhnilé pahýly starých výdřev, je prý zase průchod do jiné dimenze.

poděkování za přístup do lomů : www.hagen-morina.cz
zdroj : www.itras.cz/lomy-amerika, www.lomy-amerika.cz
179 fotek, 18.6.2016, 51 zobrazení, přidat komentář | události
Přinášíme Vám ohlédnutí za víkendovým závodem 24hours OffROAD Maraton Dobřany. Jezdce čekal bývalý tankodrom, který nabídl výjezdy, sjezdy, táhlé rovinky, pořádné zatáčky, skalnaté výjezdy a oblíbené brodění vodního koryta. Auta čekal nejtěžší závod v Evropě, v sobotu v 12:00 odstartoval závod na 24 hodin.

http://www.griptv.cz/2016/06/fotoreport-z-24hours-offroad-maraton-dobrany/
114 fotek, 12.6.2016, 33 zobrazení, 1 komentář
Přinášíme Vám fotogalerii z největší motoristické slavnosti konané v ČR pod názvem Legendy 2016, která se konala v parku psychiatrické léčebny Bohnice.

http://www.griptv.cz/2016/06/motoristicka-slavnost-legendy-2016-v-obraze/
358 fotek, 11.6.2016, 283 zobrazení, přidat komentář
Fotograf Lukaso za GripTV celý den dokumentoval 1. sraz historických vozidel v Litvínově, který se konal pod záštitou Městské policie Litvínov. Sraz veteránů začínal na náměstí Míru v Litvínově. Kolem 9té hodiny přijeli trabanti z NDR, po půl hodině dorazili Stadion Clubu Černčice na svých motocyklech. Patronem akce byl známý herec Pavel Nový, které si všichni pamatujeme z filmu S Tebou mě baví svět. ???? Doprovodný program na náměstí byl bohatý, každý si přišel na své například jízda v legendárním autobusu Škoda RTO 706 MFX.

http://www.griptv.cz/2016/06/fotoreport-z-1-srazu-historickych-vozidel-v-litvinove/
131 fotek, 8.5.2016, 50 zobrazení, přidat komentář | sport
Krásná přírodní trať na samotném okraji povrchového dolu Československé armády
90 fotek, 17.4.2016, 242 zobrazení, 2 komentáře | příroda
Historie těžby fluoritu

Nejstarší zmínky o výskytu fluoritu v této oblasti pocházejí z roku 1906 od geologa J. E. Hibsche, který popsal výchoz fluoritové žíly v místě zvaném Pod stěnami. Intenzivní geologický průzkum však byl zahájen až počátkem 50. let 20. století. Již v rámci povrchových prací byly jižně od obce Sněžník zjištěny další fluoritové žíly. Po jejich hloubkovém ověření zde byla zahájena těžba. Toto první období dobývání trvalo poměrně krátce, v rozmezí let 1955–1957. Ložisko bylo otevřeno štolou, z níž byla vyražena slepá jáma a dvě důlní patra v úrovni -30?m a -60?m. Dalšími průzkumy se postupně ověřovaly nové, poměrně bohaté fluoritové žíly, soustředěné do pěti tzv. žilných uzlů. Od roku 1968 se začaly tyto perspektivní části ložiska postupně těžit. V konečné fázi bylo ložisko otevřeno šesti samostatnými štolami, z nichž těžba probíhala především ve štolách č. 2 a 4. Ve štole č. 2 zasahovala těžba až do úrovně -55?m, v těchto hloubkách se však měnila mineralizace z žilného charakteru spíše na impregnační. Bělavý či světle žlutý fluorit zde tvořil tmel okolních stejně zbarvených křemenných pískovců, a tak bylo poměrně obtížné určit při těžbě úseky s průmyslově využitelným obsahem fluoritu. V 70. letech byla vyražena štola č. 3, avšak z důvodů složitých báňsko-geologických podmínek a malých zásob fluoritu zde těžba nebyla nikdy zahájena. Počátkem 80. let byl dokončen průzkum v úrovni štol č. 4. a 6, který potvrdil vysoký obsah fluoritu v mocných žilných výplních a velmi malý obsah nežádoucích příměsí. Těžbu zde však komplikovaly zejména pseudokrasové dutiny, které značně ovlivňovaly volby dobývacích metod. V závěru těžby se užívalo i ruční selektivní vybírání suroviny ze sestřelených fluoritových výplní těchto dutin. V r. 1993 byl na ložisku vyhlášen útlumový program, který následně vyústil v ukončení těžby k 1. 1. 1994. Za téměř 40 let těžby bylo z ložiska vytěženo 203 000 t fluoritové rubaniny a vyraženo 21?km důlních chodeb. Po ukončení těžby byla důlní díla ústící na povrch uzavřena a zasypána. Výjimkou zůstala pouze štola č. 4, umožňující přístup k největším pseudokrasovým dutinám, kterou po jejím zabezpečení převzaly do péče orgány ochrany přírody.

-------------------------------------------------------

Ochrana a péče o přírodní památku

V důsledku ukončení těžby na ložisku Jílové–Sněžník v roce 1994 hrozilo reálné nebezpečí, že podle plánů likvidace důlních děl budou všechna úvodní díla z bezpečnostních důvodů zlikvidována a zasypána. Zanikl by tak jediný možný přístup k unikátním pseudo­krasovým dutinám a byl by zcela znemožněn jejich další výzkum, případně jiné využití. Nakonec se podařilo uzavřít dohodu mezi těžební organizací, odpovědnou za zajištění a bezpečnost důlního díla na jedné straně, a speleology, geo­logy a především orgány ochrany přírody na straně druhé. Bylo rozhodnuto o zachování cca 1 000 m důlních chodeb v úrovni štoly č. 4, umožňujících přístup k největším pseudokrasovým dutinám. Ostatní díla byla zabezpečena a znepřístupněna zděnými uzávěrami. V návaznosti na toto rozhodnutí byla lokalita v roce 1999 prohlášena přírodní památkou a přístupná část důlního díla převedena do správy orgánů ochrany přírody, tj. Správy CHKO Labské pískovce. Ta v dalších letech zajistila v rámci programů MŽP rozsáhlou rekonstrukci zabezpečení hlavních důlních chodeb a vstupu do podzemí. Dosluhující dřevěná výztuž byla nahrazena ocelovou s dlouhou životností.

V roce 2010 převzala Správa jeskyní ČR od AOPK ČR – CHKO Labské pískovce jak lokalitu, tak i s ní spojené povinnosti vyplývající zejména z báňských předpisů a plánu péče. Jde již o 15. objekt svěřený do péče SJ ČR. Správcem odpovědným za tento objekt byl jmenován Alexandr Komaško, vedoucí Správy Koněpruských jeskyní. SJ ČR prostřednictvím svých odborně způsobilých pracovníků zajišťuje báňsko-bezpečnostní opatření včetně potřebných kontrol, měření a dokumentace, údržby vstupního objektu, důlní výstroje a další potřebnou péči. Ve spolupráci s CHKO je prováděna namátková strážní služba a pravidelná kontrola uzávěry vstupního objektu, který byl v minulosti častým cílem vandalů. V rámci opatření vyplývajících z plánu péče probíhá v současné době likvidace deponií starého důlního materiálu a nejrůznějších odpadů zanechaných v podzemí těžební organizací. Hlavním cílem je zajistit bezpečný přístup k pseudokrasovým dutinám a umožnit další výzkum tohoto v Evropě ojedinělého geologického a geomorfologického fenoménu i jeho prezentaci především odborné veřejnosti.

V. Ouhrbaka, Správa jeskyní ČR, oddělení péče o jeskyně, pracoviště Bozkov
112 fotek, 9.4.2016, 154 zobrazení, přidat komentář | cestování
Solný důl Wieliczka (polsky Kopalnia soli Wieliczka) se nachází pod městem Wieliczka v blízkém okolí Krakova. Byl v provozu nepřetržitě od 13. století až do prvního desetiletí 21. století, kdy byla z důvodu vysokých nákladů těžba soli ukončena. Patří k nejstarším světovým solným dolům vůbec (úplně nejstarší je solný důl v nedaleké Bochnii) a je zapsán na Seznamu světového dědictví UNESCO.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Osvětim byla během druhé světové války německý vyhlazovací tábor. Pronásledováni byli především Židé, ale i Romové, Sovětští zajatci a také mnozí další. Většina našla svou smrt v plynových komorách. Historie sahá do let 1940 až 1945, kdy docházelo k masovým popravám. V Osvětimi zahynulo přibližně 1,5 milionů nevinných lidí v plynových komorách, v důsledku vyhladovění nebo těžkých prací. Konaly se zde i nehumánní experimenty. Největší vinu za experimenty nese Josef Mengele.

Tábory byly v Osvětimi tři. Jako první byl postaven v roce 1940 Auschwitz I. Před vstupem do něj se nachází známý nápis Arbeit macht frei, který bychom mohli do češtiny přeložit jako "práce osvobozuje". Pro nedostatečnou kapacitu byl postaven v Březince největší komplex – Auschwitz-Birkenau, který se nachází asi 3 km od vesničky Osvětim. Zemřelo zde více než milion vězňů. Známá je zde i rampa, kde se lidé před příchodem dělili, zda budou vězněni nebo jejich život skončí přímo v plynové komoře. Ze zmíněných dvou táborů vězni často odcházeli do pracovního tábora v Monowicích – Auschwitz III.
204 fotek, 15.1.2016, 5 zobrazení, přidat komentář
158 fotek, 24.10.2015, 45 zobrazení, 1 komentář
Budova muzea je bývalou zbrojnicí postavenou v letech 1873-76. Poté sloužila mnoho let jako muzeum s různými expozicemi poplatnými tehdejším režimům. Současná expozice byla otevřena v roce 2011 po rozsáhlé rekonstrukci. O nový design budovy se postaral architekt Daniel Liebeskind, který vytvořil moderní prvek šípu protínajícího historickou fasádu.

Muzeum vybočuje ze zavedeného pojetí vojenských muzeí tím, že se snaží prezentovat válčení a zbraně v širších společenských souvislostech. Výstavy zahrnují např. témata: zvířata a vojenství, válka a hra, móda a vojenství apod. Kromě těchto výstav, které leckdy obsahují i umělecké ztvárnění, je v muzeu i klasická expozice historických zbraní a techniky vztahující se k událostem od roku 1300 na území dnešního Německa.

Bohužel pouze půlka fotek ... technická závada na paměťové kartě :(
313 fotek, září až říjen 2015, 4 zobrazení, přidat komentář
112 fotek, 18.7.2015, 3 zobrazení, přidat komentář
33 fotek, 13.8.2015, 177 zobrazení, 1 komentář | události
V Záluží u Litvínova od rána hoří v areálu chemičky Unipetrol. Před devátou hodinou se ozvaly dva výbuchy a vypukl požár. Na místě zasahují hasiči z celého kraje, kolem jedné hodiny se jim podařilo zabránit dalšímu šíření ohně. Dosud nejsou hlášeni mrtví ani vážně zranění.

Selhal zřejmě chladicí systém

Původně na místo vyjelo sedm hasičských jednotek. Požáru předcházely exploze, ráno o nich informoval magistrát blízkého Mostu: „Dnes dopoledne došlo ke dvěma explozím na etylenové jednotce v chemických závodech v Záluží.“ Litvínovská radnice doplnila, že došlo k výpadku chladícího okruhu propylenu a následně k výbuchu v zařízení.

Zdroj: http://usti.idnes.cz/v-unipetrolu-hori-0my-/usti-zpravy.aspx?c=A150813_093519_usti-zpravy_hrk

více na :
http://tn.nova.cz/clanek/pozar-a-vybuchy-hori-chemicka-v-litvinove.html#g_500286

http://www.e-mostecko.cz/zpravy/most/5940-pred-jedenactou-dopoledne-zneji-z-chemicky-dalsi-vybuchy-podle-uradu-neunikly-zadne-exhalace-opravdu
54 fotek, srpen 2014 až srpen 2015, 293 zobrazení, přidat komentář | cestování
Obec Fláje, v letech 1956 - 1960 náležející do okresu Litvínov a před tím do okresu Duchcov, ležela v Krušných horách jihovýchodně od Českého Jiřetína. Nejbližší obcí, vzdálenou jen několik kilometrů východním směrem od Flájí byla Nová Ves v dnešním okrese Teplice.
Vesnice byla snad pojmenována podle potoka Fleyh (německy dnes Flöha), nad jehož horním tokem ležela. Jméno má zřejmé neslovanský původ a vyskytovalo se v minulosti ve tvarech: Flew, fflagie, Fíley, Fleja či Fleyh.

První písemná zmínka o Flájích pochází z roku 1346 a souvisí s existencí kostela a fary, náležející k míšeňské diecézi a vikariátu se sídlem ve Freiberku. Současný stav historického poznání nám neumožňuje nahlédnout, kdo byl zakladatelem obce.

Vzhledem k pozdějším prokázaným vazbám k hradu Osek je možné soudit, že při vzniku obce stáli páni z Rýzmburka, kteří v roce 1398 prodali hrad, město Duchcov a 25 manství míšeňskému markraběti Vilémovi. Tento majetek vlastnili Míšeňští až do roku 1459, kdy připadl zpět České koruně a vystřídal poté několik dalších majitelů, až jej v roce 1523 získal Děpolt z Lobkovic. S největší pravděpodobností se tyto majetkové posuny týkaly i Flájí, neboť v roce 1538 při dělení lobkovického zboží mezi Děpoltovy potomky připadl" zámek Ozsek,... městečko pod Wosekem...ves fflagie (Fláje) s mlýny prkennými..." jako díl Václavovi z Lobkovic.

Ve vlastnictví zmíněného rodu Lobkoviců zůstaly Fláje až do roku 1651, kdy přešly, po smrti Polyxeny Lobkovicové (rozené z Talmberka, po druhé provdané za hraběte Maxmiliána z Valdštejna), do rukou Valdštejnů a staly se posléze součástí jejich panství Duchcov - Horní Litvínov. V jeho rámci setrvaly až do roku 1848.

Ve 2. polovině 16. století se pod saským vlivem hlásilo obyvatelstvo k protestantství a v roce 1653, nedlouho před rekatolizační misi mosteckých kapucínů (1667-1670), si postavilo evangelickou modlitebnu. Za působení kapucinu byla vystavěna nová farní budova, obnovena škola a rozšířen kostel.

V roce 1583 bylo v obci napočteno 9 osedlých osob (mimo rodinných příslušníků). V polovině 18. století zde již byli 34 hospodáři, 2 mlynáři, 2 krejčí, řezník, forman, obecní pastýř a
učitel. Vzhledem k tomu, že půda v horách nebyla úrodná, ale zato se zde nacházelo bohatství lesů, velká část obyvatel se zabývala jistě i těžbou dřeva. Zájem o dřevo z okolních lesů ostatně projevovali saští kurfiřti již v 16. století a pro jeho snadnější dopravu na saskou stranu hranic nechali po dohodě s Lobkovici vybudovat v letech 1624 - 1629 plavební kanál, jehož zbytky lze ještě dnes v terénu vystopovat.
V roce 1833 stálo ve Flájích 88 domů se 491 obyvateli. Nejvyššího počtu obyvatel dosáhly Fláje v roce 1850, kdy tady žily 603 osoby.

Ve Flájích stával dřevěný roubený kostel na kamenné podezdívce, zasvěcený svatému Janu Křtiteli. Byla to jednolodní stavba s trojbokým presbytářem a předsíňkou na jižní straně. V jádře se snad jednalo o původní evangelický kostelík s pozdějšími úpravami v letech 1667 - 1670, jak již bylo dříve zmíněno. Z jeho zařízení lze jmenovat mimo jiné gotickou sochu Piety z doby po roce 1450 či pozdně gotickou Kalvárii (okolo roku 1500). Dřevěný kostel sv. Jana Křtitele, jako významná památka lidové architektury, byl před likvidací obce přemístěn do Českého Jiřetína a v roce 1995 bylo dokončeno jeho restaurování.

Obec Fláje zanikla v letech 1958 - 1960 v souvislosti s výstavbou stejnojmenné vodní nádrže.

http://www.zanikleobce.cz/index.php?detail=1436671
411 fotek, 20.6.2015, 58 zobrazení, přidat komentář
90 fotek, 14.6.2015, 44 zobrazení, přidat komentář | auta
Video z Battlů : LiveStream : https://www.youtube.com/watch?v=cO3IsPOV48Y

Konečné pořadí Mezinárodního Mistrovství PRO 2. závodu MOST
Krzysztof Romanowski
Matyáš Vaněk
Roman Kolesár

Konečné pořadí kategorie PRO – ČR 2. závodu MOST
Matyáš Vaněk
Marco Zakouřil
Stanislav Bezouška

Konečné pořadí kategorie STREET - závod v Mostě
Martin Kokeš
David Levička
Jan Konečný

Komentáře

nebo přihlásit Komentář lze odeslat klávesovou zkratkou shift + enter

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.

Partneři

Visa Mastercard Maestro American Express Visa Electron